Dnes nepůjde o inves­ti­gaci, ale o ty, kteří se jí zabý­va­jí. O naše kol­e­gy a přátele. O ty nejlepší, nejbystře­jší a nejnebo­jác­nější. O ty, na jejichž přá­tel­ství je naše Společen­ství hrdé, které s potěšením citu­jeme a od kterých se doporuču­jeme učit.

Gali­na Sidoro­va. Kdysi, jak se teď zdá, jako­by v jiném živ­otě, při vytváření naše­ho prvního pro­jek­tu na pod­poru inves­tiga­tivní žur­nal­is­tiky, jsme vysvětlili výz­nam čísel v jeho názvu. 19 — čís­lo článku Všeobec­né deklarace lid­ských práv o právu na svo­bo­du přesvědčení a svo­bod­ný pro­jev, včet­ně svo­body vyh­ledá­vat, při­jí­mat a rozšiřo­vat infor­ma­ce a myšlenky jakýmikoli prostřed­ky a bez ohle­du na stát­ní hran­ice; 29 — Článek v Ústavě Ruské fed­er­ace, který fak­ticky doslovně ten­to bod repro­duku­je. Tenkrát se nám zdá­lo vel­mi důležité to zdůrazňo­vat. A mys­líme si to stále. Ačkoli již neex­is­tu­je ta země se zák­la­dy demokra­cie a pol­i­tick­ých svo­bod. Zák­la­dy byly pošlapány. Už neex­is­tu­je ani ta Ústa­va. A článek 29, který zůstal z ořezané původ­ní verze, vypadá jako výs­měch realitě.

Vše­mu vládne dik­tatu­ra — zlá a pokry­tecká. Dik­tatu­ra nepotře­bu­je nezávisle smýšle­jící a poc­tivě infor­mu­jící. Potře­bu­je infor­má­to­ry typu Boro­d­i­na, který nabon­zo­val „soudruhu prokurá­torovi“ kol­e­gy z „Pro­jek­tu“ pod zámink­ou, že se nov­ináři zabý­va­jí sabotáží, přičemž v zemi by měl být „klid a pořádek“.

„Klid a pořádek“ se s takový­mi nov­ináři nedá nas­tolit. Stačí si vzpome­nout na „hrdiny“ nov­inářských vyšetřování „Pro­jek­tu“ uplynulého roku: Arkadij Roten­berg a Jurij Kovalčuk, oba mil­iardáři a Puti­novi přátelé; Vik­tor Zolo­tov, boss Ros­g­vardie a bývalý osob­ní strážce Puti­na; Dmitrij Medveděv, bývalý předse­da vlády a prezi­dent, nyní místopředse­da Rady bezpečnos­ti; Ramzan Kady­rov, prezi­dent Čečen­s­ka; Vladimir Kolokol­cev, min­istr vni­tra; No a samozře­jmě i sám Vladimir Putin, bez něj by to neš­lo. Všech­na tato vyšetřování jsou pečlivě zdoku­men­tová­na a odborně argumentována. 

Toto „společen­ství hrdinů“ dlouho mlče­lo, než se odváži­lo odpovědět v duchu „potrestání nevin­ných a odměnění nezúčast­něných“. Od nynějš­ka je žur­nal­is­ti­ka v Rusku nežá­doucí pro­fesí. A nov­ináři jsou nechtění občané. Zvláště ti, kteří provádí nezávis­lou inves­tiga­tivní čin­nost, nezávisle mys­lí a infor­mu­jí, čímž brání vlád­noucí gar­ni­tuře usnout na vavřínech korupce a bezpráví.

Alex­ej Šljapužnikov. Ruský stát zcela vymítil pol­i­tické luhy a háje od nezávis­lých stran a neziskových orga­ni­za­cí a přis­toupil k sys­tem­at­ick­é­mu útoku na nezávis­lá média. Rusky hov­ořícím pub­likem nejčtenější a nejdůvěry­hod­nější média jsou jed­no po druhém zapisová­na na sez­nam zahraničních agen­tů. Ste­jný osud čeká i ty nejlepší a nejnebo­jác­nější nov­ináře, kteří jsou cejchem zahraničního agen­ta označováni individuálně.

Inves­tiga­tivní žur­nal­is­ti­ka je nejobtížnějším žán­rem v naší pro­fe­si a zjevně i tím nejnebezpečnějším pro autoritářský pol­i­tický sys­tém. Bylo rozhod­nu­to, že tým tal­en­to­vaných a vel­mi pro­duk­tivních inves­tiga­tivců nakla­da­tel­ství „Pro­jekt“ neb­ude označen za „zahraničního agen­ta“, ale okamžitě byl povýšen na „nežá­doucí“. V rozhod­nutí Gen­erál­ní proku­ratu­ry Ruské fed­er­ace je nap­sáno: „před­stavu­je hrozbu pro zák­la­dy ústavního pořád­ku a bezpečnos­ti Ruské federace“.

Pojďme se na to podí­vat zblíz­ka: hrozbu pro zák­la­dy sys­té­mu před­stavu­je vyšetřování toho, jak se rozkrá­da­jí mil­iony metrů krychlových dře­va, jak se dran­cu­jí mil­iony a mil­iardy USD ze stát­ního rozpoč­tu, jak si regionál­ní kníža­ta a padišáhové budu­jí uvnitř Rus­ka své vlast­ní miniaturní stá­ty ve státě s vlast­ní­mi armá­da­mi a banka­mi. Ještě jed­nou: hrozbou, jak se ukazu­je, nej­sou samot­ná tato fak­ta, ale pro­fe­sionál­ní a obě­tavá práce nov­inářů, kteří společnos­ti otevíra­jí oči na tyto zločiny.

Ničením nezávis­lé žur­nal­is­tiky a zaka­zováním inves­tiga­tivní práce se sys­tém dobro­vol­ně zbavu­je vlast­ních uší a očí. Nechce vidět a slyšet sám sebe a dát ostat­ním příleži­tost vidět a slyšet, jak hni­je, roz­padá se a praská ve švech korupční pyra­mi­da mod­erní ruské stát­nos­ti, narych­lo postavená bývalý­mi komu­nisty a ček­isty (důs­to­jníky tajné poli­cie) na troskách Sovět­ského svazu. Vel­mi se to podob­ná dět­ské hře „na babu“ („jsem v domečku“), jen na rozdíl od dět­ské verze stát tuto hru nevy­h­nutel­ně prohra­je. A žur­nal­is­ti­ka zůs­tane, pro­tože na rozdíl od vlád­noucích struk­tur se občané Rus­ka nechtějí této hry účast­nit, nýbrž chtějí slyšet, vidět a vědět, co a jak se děje v jejich zemi, v jejich regionech, v jejich městech a na jejich ulicích. A jelikož exis­tu­jí tací, kteří chtějí vědět, vždy se naj­dou ti, kdož jim tyto znalosti budou schop­ni poskytnout.

Grig­orij Pasko. Samozře­jmě, že pronásle­dování nov­inářů za jejich pro­fe­sionál­ní čin­nost neza­ča­lo včera. Naše kol­e­gy bili, věznili, zabíjeli…

Téměř všech­ny pří­pady bar­barského a krim­inál­ního přís­tupu k nov­inářům v Rusku, pokud neby­ly prováděny státem, jím byly ve skutečnos­ti pod­porovány. Právě pro­to se poč­ty obdob­ných pří­padů nes­nižu­jí. Právě pro­to bude válec represí naše kol­e­gy vál­co­v­at dál.

Svou sol­i­dar­itu s pronásle­dovaný­mi vyjadřu­jeme nejen pro­to, že jsme se sami nejed­nou oci­tali v podob­né situaci. Jsme přesvědčeni, že práce inves­tiga­tivních nov­inářů je důležitá pro celé Rusko, pro jeho součas­nost i budouc­nost. Ti, kdož vedou válku pro­ti nov­inářům, ve skutečnos­ti pod­kopá­va­jí zák­la­dy ústavního sys­té­mu země: nebyl pře­ci zrušen článek 29 ústavy Ruské fed­er­ace, v němž je v rušt­ině černě na bílém jas­ně nap­sáno, že každý má prá­vo svo­bod­ně vyh­ledá­vat, při­jí­mat, předá­vat, repro­duko­vat a šířit infor­ma­ce jakýmkoli legál­ním způ­sobem a že je v zemi garan­tová­na svo­bo­da médií.

Niko­liv z plezíru a niko­liv kvůli špat­ným úmys­lům byla ruská nakla­da­tel­ství nuce­na reg­istrovat se nejen v Rusku. A niko­liv kvůli stra­chu jsou nyní nuce­na prohlásit, že jsou ve fázi likvi­dace a změny formy existence.

Nejsil­nějším a nejsprávnějším mez­itím zůstává jed­no: udělat vše pro to, aby inves­tiga­tivních vyšetřování neby­lo méně. To je přes­ně to, co prohlašu­je tým „Pro­jek­tu“.

Kole­gové – jsme s vámi!