spoluza­k­la­da­tel a ředi­tel Sdružení

V roce 1983 absolvo­val Fakul­tu žur­nal­is­tiky Lvovské vysoké vojen­sko-pol­i­tické školy. Poté začal pra­co­v­at v nov­inách Tichomořské floti­ly Boje­va­ja Vach­ta (Bojová stráž). V roce 1995 absolvo­val redakční odd­ělení Fakul­ty dálkového stu­dia Akademie human­it­ních věd Min­is­ter­st­va obrany Rus­ka a v roce 2004 (dálkově) Právnick­ou fakul­tu Ruské stát­ní uni­verz­i­ty human­it­ních věd.

V roce 1997 byl Fed­erál­ní službou bezpečnos­ti (FSB) obv­iněn z „velezrady“. V roce 1999 byl vojen­ským sou­dem zproštěn obv­inění vzne­sených pro­ti němu, ale odsouzen z „překročení pravomocí“.

V roce 1999 byl pan Pasko orga­ni­za­cí Amnesty Inter­na­tion­al prohlášen za vězně svědomí.

V roce 2000 odešel z vojen­ské služ­by s hod­nos­tí kapitá­na 2. třídy v záloze. V roce 2001, poté, co se k moci V. Putin,  který vzešel z řad KGB, byl Grig­o­ry Pasko znovu obv­iněn z „velezrady“ a odsouzen ke čtyřem letům vězení.

V roce 2003 byl předčas­ně pod­míněně prop­uštěn z výkonu trestu. 

Po svém prop­uštění pra­co­v­al jako pub­licista v nov­inách Novaya Gaze­ta (Nové noviny), jako redak­tor časopisů Ekologi­ja i pra­vo (Ekolo­gie a prá­vo), Orjel i reš­ka (Orel nebo pana) a Grad pjati morej (Hrad pěti moří).

V roce 2009 byl jed­ním z orga­nizá­torů první školy blogerů v Rusku (společný pro­jekt Nadace obrany Glas­nos­ti a Cen­tra pro žur­nal­i­stické vzdělávání (USA).

V letech 2010–2015. učil speciál­ní kurz inves­tiga­tivní žur­nal­is­tiky na Moskevské stát­ní uni­verz­itě M.V. Lomonosova.

Od roku 2012 je ředitelem Sdružení inves­tiga­tivních novinářů.

Autor a kam­era­man vide­ofil­mu „Zóna zvýšeného nebezpečí“ (o radioak­tivním odpadu v Tichomořské flotile, 1994), vide­ofil­mu „Buried at Sea“ (angl. – Pohřbené v moři) (o výs­tavbě ply­novo­du Sev­erní proud, 2008). Autor dvou knih poezie a čtyř knih prózy. Člen Svazu spiso­vatelů Ruska.

Je lau­reátem Mez­inárod­ní ceny svo­body tisku, získal ocenění mez­inárod­ní nevlád­ní orga­ni­zace Reportéři bez hran­ic, nov­inářsk­ou cenu Lar­isy Yudiny, Puškin­sk­ou cenu Alfre­da Toepfera, speciál­ní cenu Ericha Maria Remar­que, cenu Ekolo­gie Rus­ka-98, cenu Ischia Inter­na­tion­al Jour­nal­ism Award — 2019 a další.